Něco málo o mně

Už jako malé dítě jsem milovala všechna zvířata a psy především. Bohužel jsme bydleli v centru Prahy a pejska jsme mít nemohli, proto jsem trávila všechny prázdniny u babičky a dědy, kteří měli spoustu zvířat a psů.

Když mi bylo 10let, přestěhovali jsme se z Prahy na malou vesničku a konečně jsme si mohli pořídit vysněného psa. Nádherné plyšové štěně Akity Inu. Při vymýšlení jména pro štěňátko se u nás doma málem rozpoutala hádka, ale tatínek jako hlava rodiny rozhodl, že ta malá bílá kulička se bude jmenovat Aki.

Rodiče nás vedli k tomu, že pes je odpovědnost a musíme se o něj řádně starat, ale pro mě to byla radost. Když jsem přišla ze školy, moje první kroky vedly pro vodítko a hurá s pejskem na procházku nebo na kolo. Nebylo dne, kdy by nebyl řádně vyvenčený, a to i přesto, že měl k dispozici velkou zahradu. Chodili jsme s ním na cvičák, kde prošel základní výchovou a výcvikem, ale s jeho hlavou seveřana to s ním občas nebylo jednoduché. Jak to u venkovských psů bývá, nesnesl se s jinými psy, takže jsem díky němu poznala, jak vypadá taková psí rvačka. Strašně moc mě toho naučil a umožnil mi získat spoustu zkušeností. Byl tu s námi krásných 15 a půl roku a nikdy na něj nezapomenu.

Po ukončení střední školy jsem se přestěhovala zpět do Prahy. V roce 2010 jsem začala pracovat v psí školce Happy Dog. Také jsem si tou dobou pořídila maličkou modrookou bostončí slečnu Anuschku. Anuschka mě doprovází od štěňátka skoro všude. Díky tomu je velice dobře socializovaná, je od přírody hodná a poslušná a nikdy nevyžadovala výcvik, u cvičení spíše „trpí“, takže jsem jí tím nikdy nemučila, protože to opravdu nebylo třeba. Miluje aportování, chodili jsme i na hodiny dogfresbee, ale kvůli Anuschky vrozené vadě si jen občas pro radost házíme fresce – větší fyzická zátěž pro ní bohužel není vhodná.

Začátkem roku 2011 jsem si udělala kurz stříhání psů. V létě jsem si pořídila svého druhého bostonka Benjamina. Benji je neuvěřitelně šikovný a zvládá základní poslušnost, chodíme na agility, dogfrsbee. S Anuschkou se stali nerozlučná dvojka a pro mě je to neuvěřitelný šašek, který mi vždy zvedne náladu.

Anuschka i Benjamin mají průkaz původu, ale kvůli znakům, které nesplňují standart plemene, jsou nestandardní. Jelikož nepodporuji množení psů bez průkazu původu jsou oba vykastrovaní. Toužila jsem si vyzkoušet výstavy, odchovat štěňátka a zažít na vlastní kůži vše, co k tomu patří. Proto jsem si na jaře 2013 pořídila další, ale už standardní fenku bostonského teriera Bazalku. Je to velice živý diblík. Od malička jí hodně socializuji, aby neměla problém v ruchu výstav. Zvládli jsme spolu už klubové, národní, ale i mezinárodní výstavy.

Díky práci v Psí školce jsem získala spousty zkušenosti s různými plemeny psů. V květnu 2014 jsem opustila školku a vydala se na samostatnou cestu psím světem

Přemýšlela jsem, co bych chtěla dělat dále, jelikož práce se psy mě neuvěřitelně baví. Rozhodla jsem se proto v práci pokračovat. Poznala jsem, jak se psy chovají ve smečce, ale i jako jednotlivci, že každá rasa má své určité rysy, je specifická a vyžaduje určitý způsob jak k ní přistupovat. Každý pes je individuální a vyžaduje jiný přístup.

Sama jsem majitelkou psů a vím, jak těžké je někomu cizímu je svěřit. Proto se snažím, aby se u nás psi cítili velice dobře, těšili se na nás a vy se na nás můžete 100% spolehnout…..

Rok 2017 přinesl spoustu novinek. Přestěhovala jsem se do domku se zahrádou a zde nyní hlídáme pejsky soukromě. Tak aby u nás měli ten největší konfort a cítili se dobře. V tom roce se rozhodli, moji rodiče, kteří bydlí nedaleko od Prahy, mají spoustu volného času a velkou zahradu, že vybudují menší psí hotel pro pejsky.